Dne 3-4.7 se konala F3J soutěž v Martině. 46 soutěžících
1.Adámek Juraj, 2.Siumbrys Ricardas, 3.Rajšner Jiří, 4.Byrski Vojtech, 5.Hofer Pavel
Tentokrát jsme soutěž pojmuli i trochu rekreačně. Na letište v Martině rádi jezdíme, je tam dobré zázemí a je to pro nás takříkajíc za rohem. Tentokrát jsem vzal sebou obě dcery. Nejen že si to užívaly (bazén, sluníčko), ale mi to pomohlo psychicky.
Počasí vyšlo nádherné, svítilo sluníčko a bylo teplo. Zato letové podmínky byly velmi těžké. Během soboty začal foukat vítr kolem 6 m/s severozápad a byl problém nalétat čas. Prakticky jediná oblast k nalétaní, byl let po větru cca 600-800metrů nad vzdálené kopce. A i to nebyla jistota. Takže sem tam to byla i nějaká procházka pro spadlé éro. Za všechno hovoří výsledky a to, že se do finále nedostal ani jeden z Feiglů, Manhardt, Jarda Vostřel nebo i Honza Vácha. A k tomu všemu ještě síto 7 kol. Nakonec do finále postoupili 4 češi z 14. Jirka Ducháň, já, Jirka Rajšner a Tomáš Kadlec. Ztráta na finále byla 120 bodů a postupovalo 10 pilotů ze 46ti. Mi se tentokrát kromě prvního letu (ztráta 20 sec) problémy vyhýbaly a nalétal jsem všechny lety a i přistáni bylo v pohodě. Postup ze 4 místa a 12,3 ztráta na prvního. Takže před finále určitě spokojenost.
Taktika do finále při tomto počasí a obsazení byla jasná. Let na jistotu dával tak 8-10 místo. Takže byla nutnost "na dvě ven". První let se podařil na 100%. Výstřel za sebe do předpokládané oblasti termiky vyšel a společně s Adámkem jsme po chvilce narazili na termiku a nebylo co řešit. Přistání s rezervou do 1sec a 99 za přistání dalo druhé místo o 1,2 bodů za Jirkou Ducháněm. První let nakonec nalétalo 8 finalistů. Zato druhý finálový let byl daleko těžší. Opět na dvě ven, ale nalétat se podařilo jen čtyřem pilotům. Bohužel se mi tentokrát odhad termiky nepovedl a po přistání v dáli jsem byl nucen opakovat. A s opakování to bylo jen 12minut. Takže celkové 5 místo na jednu stranu sklamání, ale na druhou stranu v takto tvrdé konkurenci úspěch. Nelétal jsem jen na jistotu a bojoval naplno. S českých finalistů nakonec dopadl nejlépe Jirka Rajšner na třetím místě, který jako jediný s čechů dokázal nalétat obě finálová kola.
Smůlu měl tentokrát otec, kterému po třetím letu na klapce odešlo servo a odlétal zbytek soutěže bez klapek :-). Musím ho pochválit, i bez klapek jsme to zvládli. Sice +- 10 metrů přistání, ale zkuste si někdy nepoužívat klapky jak při sestupy z výšky tak při přistání.
Co se týká pořadatelů, tak soutěž proběhla bez jediného problému k naprosté spokojenosti.
Bohužel se neobešla bez asi dvou srážek modelů, ale toto se nedá vyloučit asi nikdy. Zase ale na druhou stranu mé holky chodili tak dlouho v obilí, až našli ucho jednoho modelu. A to se moc dobře nehledá a moc šancí sem jim nedával :-)
Takto by mělo vypadat přistání pokaždé a né jen někdy :-)
Na staru záleží v první řadě. Zde je vidět jak soupeři zaspali
